Bazilišek

Bazilišek je bájná bytost, smíšená z ptáka a plaza, je vyobrazován buď jako had nebo má kohoutí hlavu, nohy a někdy i křídla. Přestože se bazilišek vyskytuje poprvé již v řecké mytologii, přesnější popis máme až z prvního století z Historia naturalis (Gaius Plinius Secundus roku 77). Podle antického mínění je bazilišek méně než 12 palců (asi 30 cm) dlouhý had, který má na své hlavě bílý diadém. Baziliška vždy nalezneme na poušti, a to díky jeho destruktivním schopnostem, kterými z jakékoli krajiny za pár chvil vytvoří poušť. Proto se jeho domovskou zemí stala Kyrenaika, římská provincie nalézající se v dnešní Libyi. Všichni hadi slyší na jeho syčení, je tedy jakýmsi vládcem hadů. Bazilišek se ale na rozdíl od nich pohybuje ve vertikálním směru se vztyčenou hlavou. Jeho dech rozbíjí skály a spaluje trávu. Kromě toho všeho je bazilišek nejjedovatějším tvorem vůbec. Tradovalo se, že pokud je bazilišek probodnut kopím jezdce na koni, tak je otráven nejen jezdec, ale i kůň. Jiné antické prameny uvádí, že bazilišek může být překonán pomocí zrcadla podobně jako Medusa. V tomto výkladu má bazilišek schopnost smrtícího pohledu. Další možností jak překonat jakéhokoli baziliška je přivést do jeho doupěte lišku nebo lasičku. Šelmy se v přítomnosti baziliška zmocní bojové šílenství. Začne s baziliškem zápasit a nepřestane, dokud ji bazilišek neusmrtí nebo dokud ho nekousne. Toto kousnutí je pro baziliška smrtelné. Řecký spisovatel Claudius Aelianus ve svém díle De Natura Animalium (175-235) poprvé uvedl, že je pro baziliška smrtelné kohoutí zakokrhání. To mělo později zásadní dopad jak na baziliškův vzhled, tak na chování poutníků, kteří si s sebou na cesty brali kohouta, aby je ochránil. Postupem času byla vymýšlena spousta verzí baziliškova příchodu na svět. S tím se měnil i baziliškův vzhled z čistě hadí podoby do podoby chimerické. Výsledná středověká podoba zrodu vznikla skloubením předchozích teorií. Baziliščí vajíčko snese sedmiletý Kohout do hromady hnoje v době kdy Sírius je vidět na obloze. Toto vajíčko nemá běžnou skořápku, ale jen tenkou kožnatou membránu a musí být vysezeno ropuchou. Baziliškova kůže se používala jako prostředek k odpuzování hadů a pavouků a jeho popel měl sloužit k přeměně stříbra ve zlato.